Účelem nadačního fondu jsou společensky nebo hospodářsky užitečné účely, mimo jiné:
a) podpora pacientů zařazených v Národním registru osob čekajících na transplantaci orgánů,
čekací listině.
b) podpora osob po transplantaci orgánů.
c) podpora sociálních, zdravotnických, humanitárních a charitativních činností.
V roce 2022 bylo provedeno celkem 872 transplantací orgánů. Na transplantaci aktuálně čeká 1039 pacientů zapsaných na čekací listině.
StatistikaRádi bychom upřímně poděkovali našim partnerům za jejich cennou podporu našeho nadačního fondu.
Transplantace je léčebná metoda přenosu orgánů nebo tkání, které nahradí nemocí nebo úrazem postižený orgán nebo tkáň.
V České republice se provádí transplantace srdce, plic, jater, ledvin, slinivky břišní, Langerhansových ostrůvků, tenkého střeva a připravuje se transplantace dělohy.
V České republice je 7 transplantačních center.
Jednotlivá centra spolupracují s dárcovskými nemocnicemi v daném regionu, zodpovídají za zařazení nemocných do čekací listiny a pečují o žijící dárce orgánů a příjemce orgánů.
Úspěšná transplantace přináší obvykle zásadní zlepšení kvality života. I transplantovaný pacient má však v životě určitá omezení, například nutnost trvalého užívaní imunosupresivních léků a dispenzarizaci na specializovaných lékařských pracovištích. I přes tyto výhrady hodnotí většina pacientů kvalitu života za velmi dobrou.
Podle zákona (č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání) se v České republice uplatňuje princip předpokládaného souhlasu, tzn. potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát kdokoliv. Výjimkou jsou osoby, které za svého života vyjádřily jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a jsou zaregistrovány v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.
Dárce orgánů a tkání rozdělujeme na žijící a zemřelé (kadaverózní).
Zemřelým dárcem, pokud za života nevyjádřil nesouhlas, se stává pacient, u kterého je zjištěna smrt mozku, tzn. nevratná ztráta funkce celého mozku nebo nevratná zástava krevního oběhu. Zjištění smrti provádějí nejméně dva lékaři s příslušnou specializovanou způsobilostí, stanovuje se na základě klinických známek smrti mozku a dále pomocí přístrojového vyšetření, vše se zaznamená do protokolu a je součástí zdravotnické dokumentace.
Žijícím dárcem orgánů se může stát osoba v příbuzenském nebo nepříbuzenském vztahu k příjemci, která se dobrovolně rozhodla darovat párový orgán (ledvinu, plicní lalok) nebo část orgánu, který je obnovitelný (játra). Pro dárcovství platí přísná etická pravidla. Pokud je orgán darován osobě blízké, dárce vyjádří předepsaným způsobem svůj svobodný a informovaný souhlas. V případě darování orgánu jiné osobě, než blízké, musí vždy zasednout a schválit odborná etická komise. Transplantace od žijícího dárce, proti zemřelému dárci, má několik výhod. Jednou z nich je dokonalá příprava a vyšetření dárce i příjemce. Je možné naplánovat operaci kdykoliv dle potřeby pacienta, kdy není nutné čekat, až se naskytne vhodná ledvina od zemřelého dárce. Další výhodou je krátká doba studené ischémie = doba od počátku proplachu orgánu konzervačním roztokem do doby obnovení průtoku krve v orgánu. Předpokladem je tedy zdravý dárce, pro kterého nepředstavuje darování ledviny riziko. Výzkumy ukazují, že zbývající zdravá ledvina v těle dárce pokryje veškeré potřebné funkce.
Každý dárce, ať už žijící nebo zemřelý, je podroben důkladnému medicínskému vyšetření, aby se minimalizovala možná rizika spojená s přenosem orgánů a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. O vhodnosti použití odebraného orgánů rozhoduje specialista transplantačního centra, výběr příjemců orgánů je založen na principu medicínské naléhavosti a rovnosti. Kritéria výběru jsou přesně definována a zveřejňována.
Organizace transplantačního programu je vymezena zákonem o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů, Transplantační zákon 285/2002 Sb.
Pacient zapsaný v Národním registru čekatelů na transplantaci je člověk, který čeká na svou šanci na nový orgán. Čekací listiny jsou vytvořeny pro každý orgán a tkáň a jsou jednotné pro celou Českou republiku. Obsahují důležité identifikační a lékařské údaje, které je nezbytné pravidelně aktualizovat. Správu a aktualizaci listin zajišťuje Koordinační středisko pro transplantace (KST).
Pro zařazení na čekací listinu musí pacient splňovat přesně stanovená kritéria. Musí trpět nezvratným selháním orgánu, které nereaguje na léčbu a není možné jej jiným způsobem řešit. Zařazení na čekací listinu provádí specializovaný lékař ve spolupráci s regionálním transplantačním centrem a vždy se souhlasem pacienta. Klíčové je správně načasovat zařazení, takže pacient je ve fázi celkově dobré kondice, která se zhoršuje v důsledku selhávající funkce orgánu.
Výběr nejvhodnějších příjemců pro transplantaci orgánů se provádí na základě shody v krevní skupině, váhových a velikostních parametrů mezi dárcem a příjemcem. U srdce a jater se také zohledňuje naléhavost transplantace a příslušný region. Při výběru ledvin se kromě výše uvedených kritérií zohledňuje také imunologická shoda a doba čekání. Samotný proces výběru příjemců je zpracováván počítačově v Koordinačním středisku pro transplantace.
Pacient zapsaný v Národním registru čekatelů na transplantaci je člověk, který čeká na svou šanci na nový orgán. Čekací listiny jsou vytvořeny pro každý orgán a tkáň a jsou jednotné pro celou Českou republiku. Obsahují důležité identifikační a lékařské údaje, které je nezbytné pravidelně aktualizovat. Správu a aktualizaci listin zajišťuje Koordinační středisko pro transplantace (KST).
Pro zařazení na čekací listinu musí pacient splňovat přesně stanovená kritéria. Musí trpět nezvratným selháním orgánu, které nereaguje na léčbu a není možné jej jiným způsobem řešit. Zařazení na čekací listinu provádí specializovaný lékař ve spolupráci s regionálním transplantačním centrem a vždy se souhlasem pacienta. Klíčové je správně načasovat zařazení, takže pacient je ve fázi celkově dobré kondice, která se zhoršuje v důsledku selhávající funkce orgánu.
Výběr nejvhodnějších příjemců pro transplantaci orgánů se provádí na základě shody v krevní skupině, váhových a velikostních parametrů mezi dárcem a příjemcem. U srdce a jater se také zohledňuje naléhavost transplantace a příslušný region. Při výběru ledvin se kromě výše uvedených kritérií zohledňuje také imunologická shoda a doba čekání. Samotný proces výběru příjemců je zpracováván počítačově v Koordinačním středisku pro transplantace.
Podle zákona (č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání) se v České republice uplatňuje princip předpokládaného souhlasu, tzn. potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát kdokoliv. Výjimkou jsou osoby, které za svého života vyjádřily jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a jsou zaregistrovány v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.
Dárce orgánů a tkání rozdělujeme na žijící a zemřelé (kadaverózní).
Zemřelým dárcem, pokud za života nevyjádřil nesouhlas, se stává pacient, u kterého je zjištěna smrt mozku, tzn. nevratná ztráta funkce celého mozku nebo nevratná zástava krevního oběhu. Zjištění smrti provádějí nejméně dva lékaři s příslušnou specializovanou způsobilostí, stanovuje se na základě klinických známek smrti mozku a dále pomocí přístrojového vyšetření, vše se zaznamená do protokolu a je součástí zdravotnické dokumentace.
Žijícím dárcem orgánů se může stát osoba v příbuzenském nebo nepříbuzenském vztahu k příjemci, která se dobrovolně rozhodla darovat párový orgán (ledvinu, plicní lalok) nebo část orgánu, který je obnovitelný (játra). Pro dárcovství platí přísná etická pravidla. Pokud je orgán darován osobě blízké, dárce vyjádří předepsaným způsobem svůj svobodný a informovaný souhlas. V případě darování orgánu jiné osobě, než blízké, musí vždy zasednout a schválit odborná etická komise. Transplantace od žijícího dárce, proti zemřelému dárci, má několik výhod. Jednou z nich je dokonalá příprava a vyšetření dárce i příjemce. Je možné naplánovat operaci kdykoliv dle potřeby pacienta, kdy není nutné čekat, až se naskytne vhodná ledvina od zemřelého dárce. Další výhodou je krátká doba studené ischémie = doba od počátku proplachu orgánu konzervačním roztokem do doby obnovení průtoku krve v orgánu. Předpokladem je tedy zdravý dárce, pro kterého nepředstavuje darování ledviny riziko. Výzkumy ukazují, že zbývající zdravá ledvina v těle dárce pokryje veškeré potřebné funkce.
Každý dárce, ať už žijící nebo zemřelý, je podroben důkladnému medicínskému vyšetření, aby se minimalizovala možná rizika spojená s přenosem orgánů a to jak z krátkodobého, tak i dlouhodobého hlediska. O vhodnosti použití odebraného orgánů rozhoduje specialista transplantačního centra, výběr příjemců orgánů je založen na principu medicínské naléhavosti a rovnosti. Kritéria výběru jsou přesně definována a zveřejňována.
Organizace transplantačního programu je vymezena zákonem o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů, Transplantační zákon 285/2002 Sb.